2017. Checked.

Týden před Vánoci se mě kolega v práci zeptal, jestli mám už svá předsevzetí hotová. „Spíš cíle a nejen to.“ odpověděla jsem s úsměvem. Každý z nás se ke konci roku staví jinak a je to dobře, jelikož jsme každý jiný a jednoduše ho tak prožíváme podle svého. Někdo si dává předsevzetí, někdo si dává cíle, jiný si stanoví úspěch, kterého by chtěl dosáhnout a jiní (stejně jako já) hodnotí rok předchozí. Proč to dělám? Ptáte se? Protože mi to pomáhá zhodnotit to, jak jsem se v životě opět posunula..

I když si to možná neuvědomujeme, svět funguje v zásadě na principu opozit. Každé ráno vyjde slunce a začíná se nový den, každý večer zapadne a začíná se noc. Po létě přichází zima, po zimě, léto. Po mracích se opět někdy objeví jasná obloha. A stejně jak je tomu ve světě, tomu bylo v mém roku 2017. Během svých 12 měsíců jsem si zažila svých pár opozit.

Mrzla jsem na vleku s přáteli, potila se při běhu v létě. Začala jsem cvičit jógu a přestala se věnovat crossfitu. Prosmála se do brzkých ranních hodin, stejně tak jako některé z nocí proplakala. Prošla si pozitivním obdobím, ale také pár negativními. Doufala a věřila v lepší zítřky, ale stejně tak sem tam propadla skepsi, že líp nebude. Dokázala jsem odkomunikovat pro mě důležitá slova, ale také jsem se ocitla v období, kdy jsem ze sebe nedokázala vydat ani hlásku, protože jsem se bála, co přijde. Zamilovala se, ale také si zlomila srdce. Spadla na dno, ale dokázala se odrazit. Těšila se na to, co přijde a přišlo, ale také byla zklamaná z toho, co nepřišlo. Našla jsem si nové přátelé a přerušila kontakt s těmi, pro které jsem ať už já nebo oni pro mě, přestali mít v životě úlohu. Pohádala se, ale také usmířila. Rozčílila se, ale také dokázala odpustit. Obávala se co přijde, ale i si byla jista. Měla úžasné rande, ale také rande, ze kterého jsem raději šla domů bez doprovodu pěšky. Rochňala se ve své komfortní zóně, ale také z ní dokázala vystoupit.

Proč to všechno píšu? Protože většina lidí o mně říká, že jsem „sluničko“, jsem a jsem pozitivní. Ale chci k Vám být upřímná. A ukázat Vám, že i přes všechny veselé a usměvavé fotky a statusy na sociálních sítích, které mám nejen já, ale i všichni ostatní, jsem jenom člověk, tak jak jako každý z nás. Takže i já občas pláču (jako každý z nás), i já se občas rozčílím (jako každý z nás). Ale snažím se nad tím přemýšlet. Uvědomit si, že rozčílení mi ne vždycky pomůže, že to, když na mě někdo vyjede, je spíš jeho problém a že to, když si o někom nebo nějaké situaci něco myslím, nemusí to být pravda, a tak raději překonám strach a zeptám se. Ano, tohle všechno mě ten můj rok 2017 naučil. Ale taky mi přivodil spoustu zážitků z mých vysněných cest, splněná přání a obohatil mě o spoustu, ať už příjemných nebo pro mě méně příjemných situací a naučil mě začít jednat. A tak bych ráda sama sobě, jemu a Vám, kteří jste se na něm ať už vědomě nebo nevědomě podíleli, chtěla poděkovat za to, že jste ho udělali pro mě výjimečným. Jelikož, když to vezmu sumasumárum, ta moje opozita znamenají jedno, že jsem těch svých 12 měsíců jednoduše a fakticky proŽILA, že jsem nezůstala na jednom bodě. A to je přeci na tom životě to nejdůležitější.

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.