A kolik brýlí na nose nosíte Vy?

Někteří z nás nosí brýle na čtení, někteří do dálky, jiní preferují kontaktní čočky a zbytek má zrak tak dobrý, že jim postačí jen sluneční. Přemýšleli jste ale někdy, že byste si těch brýlí na sebe vzali několik? Že ne? Vidíte, a přesto to kolikrát v životě děláme.

„Co mu mám odepsat?“ zaslechnu v kavárně rozhovor mezi dvěma děvčaty. „No hlavně mu hned nepiš. Počkej minimálně 3 hoďky a pak mu odepiš něco neosobního. Hlavně žádný eseje, ať se snaží on.“ A já zavzpomínala, kolikrát jsme tohle s holkama řešily. Usmívám se, že píšu s holkama. Ano, radit se je především ženská vlastnost, my prostě rádi sharujeme. A nemyslím si, že je to něco zlého. Člověk se aspoň vypovídá a záležitosti v sobě nedusí, vyslechne si názory ostatních a ty mu kolikrát v závěru pomohou vidět situaci z jiného úhlu. Ale i přesto jsem názoru, že bychom se měli zachovat podle svého uvážení. Proč? Protože je to náš život a my jsme tou osobou, která ho žije. Jsme ovlivněni vlastními zkušenostmi, které jsme do vínku dostali svým jednáním a ať už jsme po čase zjistili, že pro nás byly v závěru dobré nebo nás naopak dovedly k pro nás nepříliš šťastnému konci, měli bychom být za ně vděčni.
Vemte si situaci, kdy se tahle slečna bude řídit slovy své kamarádky. I přesto, že to možná vydrží, bude se chovat podle vzorce někoho jiného, ne podle svého, tj. bude žít vlastně jiný život. Neříkám nevyslechnout si názor někoho jiného, neotevřít pořádně oči, když nám někdo nastaví zrcadlo, naopak dělejme to, ale v závěru jednejme podle naší intuice, protože naše chování vyvolá situaci, kterou následně potřebujeme – ať už ke svému štěstí nebo poučení se z konkrétní situace. Neříkám, že jsem to nedělala. Dělala a kolikrát. Ale zkušenostmi jsem dospěla k závěru, že mě mé chování, v případě, že mi je vlastní a stojím si za ním, vždy dovede na místo, které v tu danou chvíli potřebuju. A v případě, že jsem se zachovala podle vzorce názoru někoho jiného, v konečném důsledku mě hryzalo svědomí, že jsem se nezachovala podle sebe.

Nejlepší přirovnání k pohledu na svět několika lidí jsem zatím četla od autorky Brigitte Hamanové, která postoje a názory lidí přirovnává právě k brýlím. Resp. každý člověk kouká na svět přes ty své, které jsou utvořeny na základě životních zkušeností konkrétního člověka, situací, které prožil a lidí s kterými se stýkal. Mějme tak nasazené ty své brýle, ty, přes které se díváme jen my a které nám pomáhají nejen vidět do dálky, ale rovněž se tam posouvat. Chceme přece žít náš příběh, ne příběh někoho jiného.

A tak v případě, že bych měla možnost vyjádřit se k rozhovoru těchto dvou slečen polemizujících v kavárně, doporučila bych „já bych jednala tak, ale ty jednej podle svého.“

PS: Abych prokázala, že dotazování se vzorců chování někoho jiného není jen ženská záležitost. Před asi třemi týdny jsme s kamarádkou seděly na víně a oslovil nás jeden muž, který čekal na své Tinder rande. Slečna mu ale odepsala, že nedorazí, jelikož je s přáteli v jiném baru. Nicméně ho pozvala, ať se k nim přidá. A on nás v nevědomí, jak se má zachovat, požádal o radu. Tak schválně, jakou radu byste mu dali Vy? 🙂

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *