… a můžu plakat?

Před zahájením svých lekcí jogy se svými „jogínkami a jogíny“ pootevřu téma, na které bych ráda, aby se soustředili a věnovali svou pozornost.

Kopské Sedlo

Nedávno jsem se účastnila přednášky spisovatele P.H. Baričáka, který mě k jedné z mých úvodních témat inspiroval. Myšlenka zněla „snaž se prodýchat tu oblast tvého těla, která tě bolí a kde cítíš trápení“. A tak jsem o to poprosila své milé jogínky. Podle výrazu v jejich tvářích jsem usoudila, že každá přesně ví, na jakou oblast se soustředit. „A můžu plakat?“ zaznělo z úst jedné z nich. „Samozřejmě můžete, je to uvolňující. A musím se vám přiznat, když jsem se před rokem začínala aktivně věnovat joze, prvních pár šavásán jsem také proplakala a moc mi to pomohlo.“ odpověděla jsem. „Já se ti musím přiznat“ zaznělo od druhé „minule mi na tvé hodině také pár slz ukáplo.“

A já s otevřeným srdcem započala hodinu.

A tak to vidíte, každý z nás má nějakou svou 13.komnatu, kterou možná nechce otevírat ba dokonce o ní ví možná pouze on sám. Jakmile svou komnatu, ale nakonec někomu alespoň naznačíte, zjistíte, že v tom nejste vůbec sami, každý z nás ji má, jen o ní možná nemluví.

Likujte a sdílejte:

Peti

2 Comments

  1. Ked to na Vas pride netreba sa mu branit, je to uvolnujuce a upokojujuce.Plac je potrebna emocia citlivost nie je slabost…
    Mate zaujimave temy a pekne o tom pisete .Dakujem

    • Velmi pěkně a jednoduše řečeno 🙂 A děkuji, těší mě, že se líbí, inspirací jsou mi příběhy ze života, ten píše ty nejzajímavější.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.