Bude to jen kávička

Většina lidí rádo poslouchá hudbu v autě, mezi tu většinu se řadím i já. A přiznávám, v létě nejraději jezdím se staženým okýnkem, s větrem ve vlasech a s oblíbenou hudbou na okolo. A tak jsem jednoho letního dne takto projížděla Bratislavou, až na křižovatce naskočila červená a já zastavila. Jelikož jsem obdařena periferním viděním, všimla jsem si jak řidič po mé levici mává. Otočila jsem se a pán spustí „Good music“. „Thank you“ poděkovala jsem. Jeho reakce však pokračovala. „Nedáte si kávu?“ Ne díky. Nedal se a odpověděl a proč? Protože mám přítele, sdělila jsem s úsměvem. „No a?“ „Na kávu chodím zásadně s ním.“ „Já jsem taky zadaný, bude to jen kávička.“ Nedal se. „Nemám zájem“ stačila jsem zareagovat a na zelenou odjela.

Dnešní doba je na vztahy opravdu složitá, narazit na někoho svobodného, někoho, kdo se na svět dívá podobně jako vy, na někoho, kdo Vás přitahuje, s kým budete rádi trávit čas a po všech těchto splněních ještě na toho, kdo to u Vás má stejně. Pořád se zamýšlím, proč někteří lidé berou vztahy na lehkou váhu a partnera berou skoro jako komoditu, kterou lze vyměnit jednu za druhou, vztahu, které mají si neváží, nebojují a nepracují na nich. Neopovážím se radit, kdo se v jakých situacích má jak chovat, říkám jen, zamysleme si, jestli bychom chtěli, aby se tak druzí chovali k nám. Možná by pánovi v autě nevadilo, kdyby jeho přítelkyně někoho přesvědčovala „bude to jen kávička“. Já jen dodávám, každý svého štěstí strůjce.

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.