Být sám sebou

Nizke Tatry / Polana

Jako malá jsem třídní hvězdou rozhodně nebyla. Kdo mě čtete pravidelně, možná si vzpomínáte na článek, ve kterém jsem popisovala své „období ošklivého káčátka“, když mě ostříhali na ježka (celý článek naleznete na Na ježka). Každý z nás měl určitě ve třídě třídní hvězdy / oblíbence, které byly v tu chvíli vzorem pro každého žáka, já jím rozhodně nebyla. Na druhou stranu mě však tohle období posilnilo, koho by ne.

Kategorie „hvězd“ patří na základní a střední školu, zdá se, ale když si aktuálně rozklikneme sociální sítě, pár takových hvězdiček se nám taky ukáže. Klaním se těm, kteří však hvězdami dokáží být stále bez hlubokých výstřihů, šortek do půl zadku, odhalených six packu a našpulených pus. Občas mám pocit, že pro ty, kteří chtějí inspirovat ostatní bez výše uvedených bodů, společnost místo nevytváří. A tak je na nás jako na společnost vyvíjen tlak. Chceš lajky, nakloň se, vyšpul pusu, vyprs se před zrcadlem, jinak nikoho neovlivníš. Opak je ale pravdou.

Někteří tento názor však nesdílí, a tak je na společnost vyvíjen tlak tento „vzor“ splňovat. Z děvčat, které byly samy sebou, se stávají rádoby modelky špulící rty se sexy pohledem, z mužů, kteří dříve selfiečkovské sixpacky na svých instagramových účtech neuznávali, po každém cvičení přidávají fotku o zrcadlo. Nedovolím si posuzovat a odsuzovat a komentovat, co je zle a co dobře, každý má cestu inspirovat svou vlastní, pouze bych ráda vzdala hold těm, kteří tomuto tlaku odolávají, zůstávají tak sami sebou a dokáží inspirovat ostatní tím, kým doopravdy jsou, ne tím, na koho si hrají.

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.