„Chtěl bych / chtěla bych..“ místo „Díky, že mám!“

Kdybychom si vzájemně položili otázku, co si dnes, k tomuto datu přejete, jsem si jista, že jasno bychom měli během minutky. Odpovědi v tomto případě však nebudu specifikovat, liší se od člověka, od jeho prožitku, zkušeností a především aktuálního rozpoložení. Někdo je zaměřený na věci hmotné, někdo dá přednost raději zdraví a někdo zase lásce.

Nad tím, co bychom v životě chtěli podle mého totiž, i když možná nevědomky, přemýšlíme každý den. Někomu stačí, že na ulici vidí projet jeho vysněné auto. Ten, co zas musí ležet v posteli s angínou by rád, aby se co nejříve uzdravil. Někdo, kdo se cítí osamělý, by zas rád obětí. Někomu se rozbil notebook, a tak by rád nový. A tak dále, a tak dále. Jenže, zamysleli jste se někdy nad tím, co ve Vašem životě už máte a za co jste vděčni? Věřím, že někdy určitě, jen to podle mého neděláme tak často a tak intenzivně, jako s tím, co nám „aktuálně v životě chybí a co bychom rádi“. Nemyslíte?

Přiznejte se, upřímně. Narovinu, já to také nedělala, resp. ne moc často, možná skoro vůbec. Na věci, osoby, nehmotné statky, hmotné statky, prostě vše, co v životě již máme (a teď tím nemyslím pouze „věci vlastněné“) možná někdy až rychle zapomínáme, prostě je bereme jako samozřejmost. Ale není to škoda zapomenout na to, že se nám splnilo to, co jsme si v minulosti přáli? Kde je ten pocit euforie a potěšení, který jsme měli, když se nám naše přání splnilo. Něco zas možná bereme jako součást každodenního života, i přesto, že jsme si to vědomě nepřáli a většinou si hodnotu toho, co máme všimneme, až když nám to zmizí.

A tak si alespoň jednou za den snažím uvědomit, za co jsem ve svém životě vděčná. Někdy to praktikuju při ranní meditaci, jindy zas cestou do práce a přiznám se, že mi to pomáhá, i když mám pochmurnou náladu. Prostě poděkuju za to, co v životě už mám, co mě potkalo a co se mi splnilo.

Proces vděčnosti tak doporučuju provádět každámu a v každém věku. Za prvé si uvědomíte, že toho v životě nemáte opravdu málo a za druhé je to lék na skleslou náladu. Naše přemýšlení je klasicky nastaveno spíše na to, co nám v životě chybí / čeho máme nedostatek, než na věci, které nás už obklopují. A tak možná, až tohle přemýšlení přepneme a uvědomíme si, co jsme v životě už dokázali, čeho jsme dosáhli a co se nám splnilo, dorazí to, co si přejeme. A když ne hned, tak určitě v tu pravou chvíli. Já v sílu pozitivního myšlení totiž věřím. A vy?

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *