Délka štěstí versus délka smutku

Všeobecně ráda sleduju okolí, prostě se kolem sebe dívám a pozoruju ho. I z něj koneckonců kolikrát čerpám inspiraci právě pro mé články. Během své dovolené v New Yorku jsem měla možnost potkat snad všechny možné typy lidí. Od bílých, po tmavé. Od obyvatel všech kontinentů, po vyznavatele různých náboženství. Od těch, co vystupovali v high heels před hotelem Plaza, po ty, co před ním seděli a žebrali. Od usměvavých, po ty s vážnou tváří. Od lidí, co si chtěli jen tak povídat, po ty, co se v metru rozčilovali. Od párů, které se na sebe zamilovaně dívali, po ten, co se celou cestu v metru hádal a nadával si. Všichni ti a všichni my ale máme jedno společné. Zažili jsme ve svém životě jak pocit štěstí, tak pocit rozčilení a smutku. A tak jsem se zamyslela. Dokážeme délku štěstí prožívat stejně intenzivně a dlouho jako délku smutku, resp. těžšího období v našem životě?

Jen si vemte, kdy jste se naposledy radovali a jak dlouho? Bylo to při večeři s vašimi blízkými nebo třeba při tom, kdy jste si pořídili něco, co jste si dlouho přáli? Nebo Vás potěšil někdo Vám blízký? Dostali jste pochvalu ve škole, v práci? Jak dlouho Vám tenhle okamžik štěstí vydržel?

A teď si vzpomeňte na situaci, kdy Vás něco zarmoutilo, rozesmutnilo, ublížilo. Většina z nás situaci rozebírá zepředu dozadu, zprava doleva, zleva doprava. Zamýšlíme se nad tím, proč zrovna my, co jsme udělali zle a tím se hlouběji a hlouběji dostáváme do „sebe-deprese“. A teď si zkuste vzpomenout, jak dlouho Vám trval tenhle okamžik? Nepřijde Vám, že jste mu věnovali mnohem více energie než pocitu štěstí? U mě osobně ještě donedávna ano. Těm nepříjemným věcem, které se mi v životě staly, jsem dokázala věnovat, dny, týdny a někdy i měsíce. Neříkám, že je to zle. Naopak, člověk by se nad všemi věcmi, které se mu v životě dějí, měl zamyslet. Proč se staly, co k nim vedlo, měl by se však snažit se v nich neutápět. Ne, není to lehké. Ale zkuste to. Zkuste se zamyslet, co Vám tím život chtěl naznačit. Já sama jsem zastáncem názoru, že se nám v životě věci dějí, protože se stát měly. I když jsou nepříjemné. Prostě nás měly posunout.

V létě jsem si prožila pro mě jeden z těch méně příjemných měsíců. Nad danou situací jsem tak hluboce dumala a přemýšlela, až jsem si všechno nakonec začala dávat za vinu, a tím jsem si ve mně můj zlý pocit ještě více prohlubovala. Po měsíci přemýšlení a hloubání jsem se ale na situaci podívala z jiného úhlu, začala jsem se věnovat více sama sobě a učila se mít se ráda. Víte proč? Protože lidé, kteří se mají rádi, si vědomě neubližují. Situaci jsem tak začala rozebírat ne z hlediska sebe-ničení, ale sebe-posunutí. Uvědomila jsem si věci, které k dané situaci nejspíše vedly a v případě, že by nastaly v mém životě znovu, zachovám se jinak. Prostě jsem se z nich poučila a osobnostně jsem povyrostla. Nicméně v konečném důsledku téhle zkušenosti děkuju, protože mě hodně věcí naučila.
Tenhle příklad Vám nestačil? No dobře, mám pro Vás ještě jeden. V prvním kvartálu se mi stalo, že jsem tender, kterému jsem věnovala tolik úsilí v práci, nakonec nevyhrála. K danému projektu jsem si vytvořila takový vztah, že jsem jistou chvíli uvažovala nad tím, jestli v práci nedám výpověď a nenajdu si něco jiného. Po 2 týdnech jsem si ale naštěstí vzpomněla na ty tendry, které jsem během svého působení v práci vyhrála (vidíte, délka pocitu štěstí byla skoro tatam), to mi dodalo energii a sílu bojovat dál. A následující měsíce jsem jich opět pár zase vyhrála.

Zkusme tedy příště, až z něčeho budeme mít radost, prožívat tu chvíli stejně intenzivně tak, jak prožíváme období smutku. Aby, když období smutku nastane, jsme si pocit štěstí mohli opět připomenout. Není to lehké a i já se to stále učím, ale nevzdávám se. Nezapomínejme tak na pocity štěstí a važme si jich, třeba i těch nejmenších. Přesně tak, jak to dělají malé děti. Já se například po svém návratu z New Yorku nemohla nabažit hvězd, které po celém nebi v NY prostě nenajdete. A tak jsem hned první večer usedla zabalená do deky na balkon, popíjela červené, pozorovala hvězdy a byla jednoduše šťastná.

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.