Díky!

Zamysleli jste se někdy nad slovem díky? Pro někoho možná běžné slovo, když jsem se ale nad jeho “sílou” zamyslela já, uvědomila jsem si, jak pomocí něho můžeme druhého potěšit, ocenit, případně mu dát pocit, že si, ať už jeho, případně nastalé situace, vážíme. Zkuste popřemýšlet, kdy Vám naposledy někdo poděkoval a kdy jste naopak poděkovali Vy jemu?

V minulém roce se ke mně dostalo přirovnání “neděkuj, ale pamatuj“. A já teď upřímně za sebe říkám „nesouhlasím“. Každé poděkování z jakékoliv strany v jakékoliv situaci mi přijde vhodné. Situací může být nespočet.
Muž ženě podrží dveře, přičemž za takovýto gentlemanský skutek bude samozřejmě žena potěšena, ale muž bude možná potěšen o to víc, když se na něj žena pousměje a poděkuje.
Někomu jste v práci vypomohli a on Vám poděkuje a ocení za to, že jste pro něj udělali něco navíc. Neměli byste z toho radost?
Na Slovensku se často při kýchnutí říká na zdraví (což v Čechách není, až tak rozšířené) a snad pokaždé slyším děkuji.
Další situací, ve které je slovo děkuji, i když ne v mluvené podobě možné sdělit, je při řízení vozidla. Musím přiznat, že vozidla před sebe pouštím, nevidím důvod to neudělat. Souhlasím, určitě je to o přístupu a Vašem aktuálním rozpoložení. Pospícháte, nestíháte a ještě byste někoho měli pustit, na druhou Vás to zpozdí maximálně o sekundu, a kdybyste ho nepustili, třeba by ho nepustili ani jiní a řidič by tam stál, bůh ví, jak dlouho. V téhle situaci, ale skoro vždy očekávám, že řidič zabliká zpětně jako poděkování. A víte co? Oni většinou zablikají a navíc jindy jakoby na oplátku pustí oni mě.

Vezměte si situaci opačnou, řidič před Vámi zabliká a dá na znamení, že by rád před Vás, Vy ho ale nepustíte, on se Vám tam přesto nasouká. Vás to rozčílí a v afektu několikrát silně zatroubíte, abyste mu dali najevo, že to dělat neměl. Zkazíte den jemu, sobě a ještě možná vyděsíte nějakého kolemjdoucího. Možná je to moc pozitivní přístup, ale opravdu mi přijde, že někdy lidé na okolo používají troubení častěji než světelné poděkování. Proto se přikláním k vytváření spíše pozitivních událostí v našem životě než těch negativních, u kterých se rozčílíme. Možná se v životě kolikrát zbytečně příliš rozčilujeme než děkujeme. Nemyslíte? Nemáte chuť to změnit k lepšímu? Já ano. Tak hurá do toho a děkujme v jakékoliv podobě.

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.