„Jediné, čo sa rátá, že tu žijeme život“

Pamatujete na období základní, případně střední školy a hodiny, ať už českého nebo slovenského jazyka? Taky jste prováděli větné rozbory? Předpokládám, že to nebyla jedna z vašich nejoblíbenějších činností, pro mě taky ne, jenže musím se Vám k něčemu upřímně přiznat, já si minulý týden cestou z práce jeden takový větný rozbor udělala a dokonce dobrovolně.

Hudbu má rád snad každý z nás a teď neřeším žánr. Někdo je duší rocker, jiný poslouchá metal, někdo zas nedá dopustit na klasiku, jiný zas pop, rap nebo operu. Já se musím přiznat, úplně vyhraněný styl nemám, rozlišuju jen to, že mě skladba buď zaujala nebo nikoliv. Někdy mám chuť na jazz, jindy na to zavrtět se v rytmu latina, někdy zazpívat si české / slovenské klasiky a jindy zas meditovat při relaxační hudbě. O co se ale snažím je, v případě, že je to možné, zaposlouchat do slov, která se v hudbě zpívají. A víte, co jsem zjistila, že kolikrát jsou v nich životní poselství, myšlenky, pocity, emoce, které nás v běžném životě potkávají.

A tak jsem se zamyslela, že se nám možná kolikrát, ať už zpěváci, zpěvačky nebo souhrnně muzikanti, snaží nějaké to poselství předat.

Vrátím se zpět do minulého týdne, kdy jsme jela z práce domů a v rádiu začala hrát skladba od Mika Spirita – „Vibe“ a já začala poslouchat. Přátelé, začala jsem se usmívat, protože jsem s tím Mikem souhlasila. Předpokládám, že ne všichni text máte uložený v hlavě a ne všichni skladbu znáte, takže ukázku textu přidávám níž.

„Jediné, čo sa ráta, že tu žijeme život,
do dňa kým príde parte, jedna veľká párty, my tu žijeme život,
čo môžeš kúpiť, je lacné, iba čas je vzácny, preto žijeme život,
a bohuvďaka stále žijeme život, neni len tak, že tu žijeme život.

Zábava, spev, víno, ženy,
stále žijem, dýcham, cítim sa jak vyvolený,
pokorný, ale ne pokorený,
správny chlap na ten boží obraz vytvorený,
sofistikovaný, ale prirodzený,
čo som si vydal, už mám, bolo mi vyhovené,
a nepýtam si povolenie,
keď ma to nerobí šťastným, je to pomýlené,
nerobí šťastným, je to strata času,
ja nemám stroj času, ja nehrám zub za zub,
cítim zub času, ja všímam si len krásu,
žiarim tu na mojej malej časti atlasu.

A tady začíná můj větný rozbor:

„Jediné, čo sa ráta, že tu žijeme život“ – protože si prostě myslím, že přesně o tom ten život je „žít ho!“

.. „čo môžeš kúpiť, je lacné, iba čas je vzácny“ – kolikrát v životě, žijeme tím, že nás udělá šťastným, až si něco koupíme, ano, udělá nám to radost, ale narovinu, neceníte si víc času, který jste strávili přesně podle Vašich představ, ať už je to cestováním, zpoznáváním nebo času s vašimi blízkými?

…“stále žijem, dýcham, cítim sa jak vyvolený, pokorný, ale ne pokorený“ – protože, když člověk žije podle svých představ, má pocit, že mu v životě najednou vše vychází

…“čo som si vydal, už mám, bolo mi vyhovené, a nepýtam si povolenie,“ – protože věřte, že to, co si ať už vědomě nebo nevědomě přejete, přijde to. A na druhou stranu to, co dáváte, se Vám vždy vrátí.

…“keď ma to nerobí šťastným, je to pomýlené, nerobí šťastným, je to strata času,“ – protože věřte, když něco neděláte s láskou a nebaví Vás to, dlouho u toho nevydržíte.

V textu se pak ještě objevuje spojení, které v ukázce skladby není uvedeno a to zní: „vychutnávam, pozitívne vychytávam, lepšie spávam, žijem život „tu a teraz“, „tu a teraz“,“ – protože věřte, když se na svět budete dívat pozitivně a život si vychutnávat, nebude Vás tolik věcí trápit a bude se Vám určitě lépe spát.

Takže s Mikem plně souhlasím, jednoduše život plně prožít podle svých představ, jednat s láskou/srdcem, užívat si každou chvilku, nežít minulostí ani budoucnosti, ale jednoduše žít teď a tady a plně si to vychutnávat. V případě, že v životě nevím kudy kam, dělám to, co mě dělá šťastnou. A co myslíte Vy, dává Vám to smysl?

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *