Kudy kam

Určitě jste se v životě párkrát ocitli na rozcestí a nevěděli jste kudy kam. Člověk se má například v 18 letech rozhodnout kam na vysokou, resp. jestli vůbec. Dnešní doba nám v jednoduchosti říká „uč se, studuj, měj dobré známky na střední, vyber si vysokou (studia jsou přeci „povinností“), vystuduj, najdi si hlavně dobře placenou práci, makej, dři, vydělávej, najdi si muže / ženu, měj děti a budeš žít život, který máš.“ Jenže, co když naše srdce touží po něčem jiném. Touží procestovat svět, nehodlá jít na vysokou, ale má v plánu dělat už v 18 jednoduše to, co nás baví a naplňuje. Jenže pak tu je ten tlak společnosti.

Já osobně zastávám názor, že rozhodnout se v 18 letech, co chci po zbytek svého života dělat a podle toho si vybrat vysokou, je nesmírně těžké, vždyť za těch 18 let jsme ještě nestihli poznat ani sami sebe. A tak není divu, když se finanční manažerka ve svých 35 letech rozhodne, že svoji kariéru ve financích ukončí a začne psát kuchařku. Navíc okolí to kolikrát nedokáže pochopit, ale upřímně, ono je to v zásadě jedno, hlavně, že to chápeme, resp. cítíme tak my. Proč píšu cítíme, protože kolikrát je lepší se v životě rozhodovat srdcem a ne hlavou. Ano, kolikrát slýcháme „musíš to brát racionálně“, ale já párkrát to srdce poslechla a vyplatilo se mi to. Sama jsem vystudovala daně a aktuálně se věnuji něčemu úplně jinému, dokonce píšu blog, co s daněmi opravdu nemá nic společného. To, že jsem je ale vystudovala, nelituji, chtěla jsem to, dokázala jsem si to, splnila si sen pracovat ve velké čtyřce a pak pokračovala radami svého srdce jednoduše dál.

Asi před měsícem se mi má kamarádka, která ještě studuje, ale zároveň pracuje, svěřila, že jí po skončení stáže nabídli pevné pracovní místo na jednom z konzulátu, jenže ona to necítila. Na poloviční úvazek pracuje jinde a tam přesně jí to její srdce táhlo. „Je to skvělá příležitost pro zahájení kariéry“ slýchala od rodičů, dokonce od šéfa v práci, kde pracuje na poloviční úvazek. „Jdi na konzulát.“ Nespala, přemýšlela, rozhodovala se a nakonec dala na své pocity a nelituje. Do práce chodí usměvavá a dělá, co ji baví. Okolí to možná nechápe, ale ona je šťastná.

Člověk v životě zažije pár situací, kdy neví kudy kam, ať už je to při rozhodování o případném studiu, budoucí kariéře nebo při nějaké zásadní životní změně. Já zastávám názor řídit se srdcem, ono Vám řekne. Můj recept je takový, že si najdu pro mě klidné místo, zavřu oči, prodýchám to, procítím a srdce mi řekne. Cítíte se příjemně? Jdete správným směrem. Cítíte se nepříjemně? Jdete směrem opačným. Jen pozor, nepleťte si pocity nepříjemné se strachem. Strach nás kolikrát zbytečně brzdí, přitom ho stačí jen překonat a ono to nakonec přinese o to víc ovoce. Je to tzv. překročení zóny komfortu, ale o tom zas jindy. A jk to máte Vy, cítíte to stejně?

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *