Nebudeme sedět doma, budeme cestovat – Velikonoce I. Adršpach

Velikonoční pondělí jsme měli společně s přítelem a rodinou naplánováno v severních Čechách a protože jsme oba dva vášniví cestovatelé a upřednostňujeme zážitky, rozhodli jsme se 3 dny volna strávit na cestách po České republice. Nebyli jsme vázáni ani časem, ani cestou ani ničím jiným, a tak jsme kromě oblasti k prozkoumání, kterou byl zvolen Adršpach, neměli naplánováno nic víc. V pátek dopoledne jsme se tak vydali vstříc zážitkům. Jelikož jsme vyjížděli z Bratislavy, předpokládali jsme cestu dlouho cca do 5 hodin. I přestože jsme pro tentokrát zvolili jízdu autem, dálnice jsme obklikou obcházeli a raději si zvolili projížďku po místních českých městech a vesničkách.
Vyhledávanými destinacemi posledních let se stalo Thajsko, Bali a podobná exotika. Občas ale zapomínáme, že ty cestovatelské poklady se dají objevovat i v naší vlastní zemi a naše páteční projížďka tomu byla příkladem. První zastávkou pro nás bylo město Chrudim, které nás mile překvapilo svým kulturně-historickým centrem. Objevili jsme místní cukrárnu, vychutnali šálek flat-white, seběhli dolů k řece vychutnat si oběd v krabičce a vyrazili dál. O chlup jsme minuli Opočno, ve kterém můžete ochutnat klasickou českou zmrzlinu z Opočna, pro tu chuť se sem určitě ještě plánujeme vrátit 😊

Z důvodu velikonočních svátků a tím související nízké kapacity ubytování, jsme se rozhodli ubytovat v nedalekém polském městě Lubawka, a tak jsme neplánovaně vyrazili do Polska. V hotelu, v němž za noc pro dva zaplatíte 30EUR společně se snídaní, jsme se ubytovali něco málo po páté. Odhodili jsme batohy a vyrazili prozkoumat město. Hned u hotelu nás ale přivábila vůně místní cukrárny (ano, opět 😊) a protože dezertům by se odolávat nemělo, vůbec jsme se nebránili a ochutnali hned dva.

Lubawka je město s historií sahající až do dob válek a musím přiznat, že období války z města stále dýchá. Stěny domů jsou obouchané a na těch pár několika ulicích na mnoho obyvatel nenarazíte, přeci jen se jedná o město s cca 6500 obyvateli, ale popravdě to vše jen atmosféru města podtrhovalo. Na pravé straně města jsme objevili starou železniční stanici s nádražní budovou v havarijním stavu, ale i přesto všechno vás naopak místo pohltí.

Po prozkoumání celého města jsme vyrazili na pivní mok do jediné otevřené polské hospůdky a šli po celém dni znaveni spát.

Ráno jsme po bohaté snídani vyrazili směr Adršpach, který byl vzdálen necelých 30 minut jízdy autem. Zaparkovali jsme cca 200 metru od vstupu a zahájili objevování místních Adršpašškých skal. Většina skal má přidělený název. Starosta, Milenci, Džbán, … můžete tak hádat, čemu nebo komu se jaký skalní útvar podobá. Cesta mezi Adršpašskými skalami trvá asi 1,5 – 2 hod. Záleží od chůze. Trasa a terén rozhodně není náročný, mezi skalami pobíhali i děti, jediné, co bych doporučila je navštívit Adršpašské skály během týdne anebo vyrazit na procházku v ranních hodinách, kolem oběda se trasa začínala plnit turisty a popravdě by byla škoda si takovou přírodu nevychutnat bez front a potichu.

Nám osobně cesta trvala necelé tři hodinky, cestou jsme se dost zastavovali, zkoumali a fotili. Po cestě nám samoyzřejmě vyhládlo, tak jsme zašli do nedaleké hospůdky s názvem Kalírna. Polévka dobrá, káva výborná a obsluha ukázková, jen snad budete mít místo na to, si sednout. Ale jelikož dobrých lidí se všude vejde, klidně si k někomu pŕisedněte, tak jak jsme to udělali my.

Nedaleko Adršpašských skal, cca 5 km se Česká republika pyšní dalšími skalami, tentokrát Teplickými, a tak jsme vyrazili i tam. Mrkněte raději na otevírací dobu, my dorazili pět minut od uzavření, ale měli jsme štěstí, dovnitř jsme vpuštěni byli, dokonce bez poplatku, čímž bych ráda pánovi za dobrý skutek ješte jednou poděkovala 😊 Stezka začíná cestou lesem, kde po cca 10 minutách chůze narazíte na cca 300schodů, které vedou k zřícenině hradu Střmen. Vy, co se nebojíte výšek (cesta vzhůru pokračuje po několika žebřících), určitě vyražte, nahoře se můžete pokochat skvělým výhledem.


To nejlepší nás ale teprve čekalo. Teplické skály jsou rozděleny do několika oblastí a s přibývajícím sněhem jsme začínali chápat, proč se zrovna nacházíme v části „Sibiř“. Sice se pomalu začínalo stmívat, ale nedalo nám to a i přesto, že jsme si několikrát zopakovali, že za „tamtou“ skálou to otočíme, pokračovali jsme dál. Objevili jsme krásné skalní úkazy, procházeli se úzkými podchody a uličkami mezi zamrzlými stěnami skal a užívali si ticho, nikde nikdo totiž nebyl. Jedinou nevýhodou byla něco málo přimrzlá cesta a schody, jejichž kluzkost jsem pokřtila pádem na svůj zadek, ale přistání to bylo měkké a bez bolesti jsem tak pokračovala dál 😊 Mezi Teplickými skalami jsme bloudili něco málo kolem 2 hodin a jakmile jsme usedli do auta, setmělo se.

Na večeři jsme poté vyrazili do Restaurace U Slovana v ani ne hodinu vzdáleném Náchodě. Během cesty jsme opět bookli ubytování a opět v Polsku, tentokrát však ve městě Kudowa, v hostelu Arizona City. Ubytování bohužel nebylo na správné adrese, po polsko-česko-poloanglickém rozhovoru jsme se však s majitelem dorozuměli a namísto dorazili. Na místě se dalo platit pouze hotově, naštěstí v CZK, a tak jsme zaplatili pro tentokrát rovných 7OO bez snídaně. Hned u hostelu majiteé chovali koně, což by mohlo být využito jak benefit, bohužel nebylo. Hned při vstupu jsme dostali přes nos koňským zápachem, který nám na oblečení zůstal až do velikonočního pondělí. Zážitky jsou ale zážitky, a tak máme aspoň co vyprávět 😊

A jak vypadal náš další den? Více v dalším článku 🙂

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.