Emoce

O Šavásáne neboli pozici mrtvoly jsem už jednou psala. Tato pozice je velice důležitá pro příjem energie, kterou jste během cvičení jogy „přijali“. Já na tu svou první nikdy nezapomenu…

Člověk je plný emocí. Někdy září štěstím, jindy ho sžírá vztek a někdy naopak upadá do skepse a smutku. Emoce se v nás tak hromadí neustále a já jsem zastáncem, že by pravidelně měly ven. Jste štastni a chcete tancovat? Tancujte, vydejte to ze sebe. Jste naštvaní? Běžte se projít, zaběhat, zacvičit, vybít se. Jste smutni? Poplačte si, hlavně to nepotlačujte.

Lidé mají tendence na sociální sítě zadávat převážně šťastné statusy, málokdo z nás napíše, jsem smutný / smutná, potřebuju obejmout a málo kdo z nás přizná, kdy že to naposled vůbec brečel. Přitom si myslím, že je to tak uvolňující. Nemusíte brečet jen, když jste smutni, stačí, když se díváte na film, který ve Vás danou emoci vyvolá. Chce se Vám plakat? Plačte. Nejednou se mi stalo, že jsem se u filmu rozplakala a po tom přišla úleva. Řeknu Vám jedno malé tajemství. Pláču já. Pláčete Vy. Pláčou děti. Pláčou ženy. Pláčou muži. Pláčeme všichni. Není se tak za co stydět, naopak mi to přijde jako skvělé uvolňující cvičení. Někdo se však pláči brání, možná má pocit, že ukáže svou slabost, možná má pocit, že to zvládne bez toho, přitom, když se ve Vás tato emoce hromadí a vy to potlačujete, škodíte tím sami sobě, protože to v sobě akorát tak udržujete. Je to jako s dechem, vezměte si, že byste se jen nadechovali, ale k výdechu by nedocházelo…

Abych dokončila svůj příběh se Šavásánou. Józe jsem se začala aktivněji věnovat na podzim 2017. Potřebovala jsem zklidnit celé tělo a především mysl. Po první hodině hot jogy jsme byli vyzváni k deseti minutové Šavásáně právě proto, abychom energii, kterou jsme během cvičení nabrali, přijali. Jenže joga je jak o přijímání tak vydávání a protože si to mé tělo vyžádalo, po asi 5sekundách v Šavásáně mi začali téct slzy a já věděla přesně kvůli čemu. V hlavě mi nejprve proběhlo, co když mě někdo uvidí, ale ten pocit byl zároveň tak osvobozující, že jsem se mu jednoduše nebránila, ale naopak poddala a svých 10 minut proplakala. Pak přišla úleva. Na mou první Šavásánu jsem si vzpomněla teď v týdnu, kdy jsem při jejím provádění tentokrát naopak děkovala životu za to, co mě v něm prozatím potkalo.

Až na Vás proto pro příště slzy přijdou, nebraňte se jim, pomůžete si tím.

PS: A kdy jsem naposledy brečela já? Bylo to z pátka na sobotu, kdy jsem se v noci dívala na film Pokojný bojovník. Na film se určitě podívejte, má v sobě několik hlubokých myšlenek a právě ty, mě k tomu mému pláči vedly.

PS2: A kdy jste naposled plakali Vy?

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *