Sebeanalýza

Znáte to, někdo Vám ublíží, jste zlomení. S někým jste se pohádali, jste naštvaní. Co mají tyhle situace společné? Většinou to, že se dějí ve dvojici. Avšak ne jen v té partnerské, jak by se zprvu mohlo zdát, ale i v té přátelské či pracovní. Když podobná situace v našem životě nastane, povětšinou to dáváme za vinu druhému. Zlomil mi srdce, naštval mě, ublížil mi, atd., atd. Není se čemu divit. Vzpomeňte si na situaci, kdy jste chodili do školy a dostali jste za pět. Málo kdo z Vás určitě přišel za rodičem a řekl: “Mami, tati, nepřipravil jsem se, je to moje chyba.” Od malička se spíš zamýšlíme nad těmi druhými namísto, abychom se nejprve zamysleli nad sebou. Nejde o to, abychom se trýznili nebo týrali za situaci, která se nám v životě přihodila, jde spíš o to, zamyslet se nad tím, proč se nám přihodila a jaký podíl na vzniklé situaci mělo naše jednání, popř. my.

Proč tak v životě povětšinou ale nejednáme? Protože je to přeci nejjednodušší to svalit na druhého, ale upřímně si myslím, dokud se nezamyslíme, proč se nám v životě ty stejné situace opakují a dějí, proč zrovna nám a nezamyslíme se, že je možná někdy chyba i na naší straně a budeme ji stále hledat v tom druhém, budou se nám opakovat takovéto situace v životě neustále, dokud, ať už své jednání nebo přístup, nezměníme.

A tak pro příště až se s někým opět pohádáte, zkuste se na danou situaci podívat nejen svýma očima, ale i očima druhého člověka. Třeba se Vám odkryje opět jiný pohled, který Vám naznačí, proč k dané události vůbec došlo. Na druhou stranu opačným extrémem je neustále se dokola vinit za situace, které vznikly ubližováním / ponižováním Vaší osoby někým jiným. Ano, této osobě jste k tomu dali svým jednáním možná příležitost, byli jste možná příliš zranitelní, neměli jste dostatek zdravé sebelásky, báli jste se vyjádřit Vaše pocity, názory, báli jste se jednoduše komunikovat, to ale neznamená, že se za svoje podhodnocení musíte neustále trestat. Prostě jste se poučili, nadobyli další zkušenost a můžete jít opět dál.

Nejlepší je asi najít zlatou střední cestu, která je mezitím podívat se na svět očima druhého, možná zkusit pochopit jeho jednání, naše jednání, zanalyzovat si to, vytvořit si názor a uvedené vykomunikovat a pak jít poučený / poučená jednoduše dál. Bez výčitek a sebeničení. Souhlasím s tím, že je to ale celoživotní cesta, jenže podle mého to je na tom životě to nejhezčí, jít a nestát na místě 🙂

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.