Music memories

Dovolím si říct, že většina z nás má hudbu rádo. A většina z nás má k určitým písním citové pouto. Já od dětství například milovala písničku „Dont worry be happy“ od B. McFerrina (jak kdybych v dětství už tušila, že si občas z toho života děláme zbytečnou hlavu :)).

Súľovské skály

Písně nás tak dokáží nevědomě přenést do určité situace, životní etapy nebo v nás vyvolat myšlenku na osobu, se kterou máme píseň spjatou – ano mluvím o písni dvou lidí, pro které je píseň tou jejich. V případě, že vztah bohužel nedopadne z jakéhokoliv důvodu, poslech písně ve Vás vyvolává vzpomínky konkrétního místa, kde jste společně píseň poslouchali. V případě, že však k dané osobě stále chováte určité city, píseň se pro Vás stává gilotinou. Máte pocit, že Vám srdce při jejím poslechu pukne bolestí, nevěříte, že ji budete moci někdy poslouchat jen tak pro radost, natož si ji případně pobroukávat. A když se Vám v noci po té druhé polovičce posteskne, pouštíte si ji dokolečka znovu a znovu a gradujete tak proces sebeubližování (občas mi přijde, že my lidé to děláme tak rádi).

Každá bolest ale časem ustoupí, i když tomu nevěříte, čas rány hojí a bolest, kterou jsme prožili nás naopak nejvíc nakopne vpřed. Takže až tu Vaši píseň někdy zaslechnete a budete si užívat její tóny, bez bolesti, s úsměvem a možná i dokonce vzpomínat na to dobré, můžete být na sebe právem pyšní, jste opět o level výš.

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.