Slow down.

Vy, co mě znáte osobně, víte, že neustále miluju něco podnikat. Cestovat, socializovat se, běhat, meetingovat, atd. atd. Za poslední čtvrt rok jsem se ale také dostala do období, kdy jsem se naučila zpomalit a vychutnávat si i chvíli, kdy nemám v plánu vůbec nic. Dřív jsem potřebovala mít naplánovaný každý jeden víkend. Teď? Teď mám i víkendy, které prolenoším s knížkou v ruce, zajdu si do města na brunch anebo prostě dospávám celý týden v posteli. Začala jsem se ale také věnovat hot józe. Prvním z důvodů byl ten, že jsem se prostě chtěla začít věnovat víc sama sobě a najít v sobě jakousi rovnováhu a klid, druhým důvodem bylo, že přichází jednoduše zima a já se prostě potřebuju zahřát. A tak jsem začala cvičit.

Jógu většinou cvičíme v místnosti, kde je zrcadlo. Jako nejdůležitější přínos zrcadla před námi, vnímám to, že se většina z nás v dnešní době na sebe tak dlouho prostě dívat nedokáže, jelikož si nevěří, a tak si pohledem do zrcadla tu svoji sebedůvěru posilujeme. V zrcadle však vidíme i ostatní „jogíny“. Stává se, že i přesto, že se člověk co nejvíce soustředí, ztratí jednoduše rovnováhu a padne, ale i přes to, že jiného „jogína“ v zrcadle vidíte, jak pozici neudrží, rozhodit by Vás to nemělo. Jak je to možné? Jelikož se máte soustředit jen a jen na sebe. Je to těžké, že? Především v dnešní době. Musím přiznat, že to občas problém dělá i mně. Do toho Vás instruktor na začátku hodiny upozorní, že i přesto, že máte v hlavě milion myšlenek, měli byste je nechat plynout a nezamýšlet se. No jo, jenže jak je to možné. „Nesmím dát zapomenout prádlo do pračky, zapnout myčku, ah a ještě jsem zapomněla odepsat na jeden email.“ V hlavě máme myšlenek milion, ať už jsou to ty, které nám někdy nedají spát nebo ty, kterými si připomínáme, co v průběhu týdne nesmíme zapomenout udělat. Prostě na něco myslíme neustále, ale tady jsme jen a jen kvůli nám a tak jediný na koho bychom v tu danou chvíli měli myslet, jsme my sami.

Když jsem byla na prvních několika hodinách, s ostatními jsem občas měla tendenci se porovnávat. „Jak tu nohu může dát tak vysoko?“ a sama jsem se ji snažila dostat na stejnou úroveň, případně ji tam natvrdo skoro rvát. A dnes? Dnes když v rámci vytáčecí pozice vidím někoho v tak dokonalé pozici, kterou jsem viděla jen na Instagramu, po hodině za ním přijdu a řeknu mu, jak to vypadalo skvěle. No a já sama se těším na příští hodinu, až se zas o kus posunu dál.

Díky józe jsem si uvědomila nemálo věcí. To, jak je pro nás důležité dýchat a dech prohlubovat. Soustředit se sama na sebe, vypnout, ale také zpomalit. Netlačit se, ať už do pozic nebo situací, na které ještě nejsme připraveni. Protože až budeme, budeme to cítit.

A tak jako radu na závěr dávám – dýchejme a užívejme si konkrétní okamžik. Jednoduše slow down. Nejen v józe, ale celkově. Namaste.

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.