Slza štěstí

Když jsem kupovala svoji letenku na Bali, nevěděla jsem, co přesně na Bali budu dělat, kde se budu pohybovat a co mě za ty tři týdny potká. Jediné, co jsem věděla bylo, že dělám dobře. A své dobře jsem podtrhla tím, že jsem se rozhodla vydat se na Bali sama. V té době jsem přítele neměla a ani jsem nepředpokládala, že by se do té doby nějaký objevil. Jenže on se objevil, avšak moje výše definované “dobře” podtrhl i on, a tak mě nechal letět samotnou. Sám je vášnivým cestovatelem, takže věděl, co všechno mi má mnou absolvovaná cesta muže přinést. Rozhodl se mě však k mému potěšení mě na letiště odvézt.

S blížícím se terminem mého odletu se zvyšoval počet otázek, zda opravdu letím sama, zda se něco nezměnilo a co že se to tam chystám dělat. “Nezměnilo, nezmění a užívat si každou sekundu. Cestovat, ochutnávat, číst, psát, meditovat a cvičit jógu. ” Odpovídala jsem s jistotou. “A nebude ti smutno?” “Určitě, s tím počítám. Tak si případně popláču a pojedu dál.” reagovala jsem.

Moje první slza mi ale ukápla už na letišti. Pusa na rozloučenou. Nastartování a odjezd vozidla, kterým mě přítel odvezl, zavření vstupních letištních dveří vídeňského letiště, já se otočila tváří v tvář k terminálu číslo 3. a zacítila, jak mi první slza stéká po tváři.

Ano, upřímně přiznávám, jsem citlivá duše, i přesto, že mi tolik lidí v životě už řeklo, jak jsem silná. Citlivost člověka, ale jeho sílu nedefinuje a poplakat si přece muže každý, no ne? Tuhle moji první slzu bych definovala, ale jako slzu štěstí. Štěstí toho, že jsem se odvážila a ten krok z mé komfortní zóny se rozhodla udělat, vykročila jsem a muj den „D“ byl tu. A tak jsem svou první slzu štěstí utřela a s hrdosti vykročila pravou nohou vpřed.

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.