Tady a teď

V průběhu studií jsem měla možnost učit se angličtinu. V dnešní době standard. Nicméně obtížnost tkví v tom stejném „čas“. Kdo se má vyznat, jestli je to předpřítomný, předminulý, přítomný čas průběhový nebo jen jednoduchý a v dalších x možných obdobích. A co teprve v životě. To máme v zásadě časy tři. Minulost, přítomnost a budoucnost, ale někdy je tak dokážeme nakombinovat, že se sami v zásadě ztrácíme v čase, který právě prožíváme. „Nežij minulostí, žij přítomností.“ Jednoduše řečeno, ale občas těžce realizovatelné, že?

Já mám na svém paper booku na titulní straně napsáno „TEĎ“. Proč? Abych nezapomněla, že bych měla prožívat okamžik, kterého se právě účastním, protože přesně takový, v přesně stejném čase, s přesně stejnými lidmi, ve stejném období, okolí, jednoduše nepřijde. Lidé občas zbytečně žijí minulostí, trápí se, nedokáží si odpouštět a vrací se stále k příběhům, které v minulosti zažili, a současná přítomnost jim uniká mezi prsty. Na druhou stranu souhlasím, že minulost bychom si pamatovat měli, protože nám kolikrát přinese ponaučení, které můžeme aplikovat v současnosti. Takže pamatovat si ano, ale žít okamžikem, který právě žijeme.

A budoucnost? Těšit se na ni můžeme. Můžeme si ji vizualizovat, představovat si, čeho bychom chtěli dosáhnout, jak bychom se chtěli cítit, s kým bychom ji chtěli prožívat. Ale nebyla by škoda, prožívat budoucnost takovým způsobem, aby nám unikala přítomnost? Vemte si zjednodušený příklad. Ležíte na pláži, slunce Vás hřeje, vzduch chladí a vy se těšíte na to, až budete s kamarády lyžovat v zimě v Livignu. No není to škoda?
Proto se občas zamysleme, prožíváme ten náš okamžik aktivně? Netrápíme se příliš minulostí a netěšíme se zbytečně na věci, které teprve přijdou, s tím, že nám unikají přítomná potěšení?

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.