These little things…

Asi tak před měsícem jsem byla v jednom z mých oblíbených bister. Přes víkend. Sama. Přijde Vám to divné? Mně ne, miluju společnost, ale miluju být občas i sama se sebou. A tak jsem si vzala knížku a vyrazila na pozdní oběd. Po obědě se mi ještě odcházet nechtělo, a tak jsem si objednala kávičku. „Tahle bude na mě.“ Pronesl číšník, který mi mou kávu přinesl. „Jee, děkuju, to je milý.“ a zaplatila mu alespoň úsměvem. V tomto týdnu jsem bistro navštívila znovu. Jaká byla situace? Úplně stejná. Stejné místo. Stejný číšník. Stejná káva a opět zadarmo. Nedalo mi to, a tak říkám „Moc děkuju! Ale víte, že jste mi kávu zadarmo dával i před měsícem?“ Tentokrát se usmál on a odpověděl: „Musíme si přeci dělat radost.“

O víkendu jsem vyrazila za Leni do Brna, rozhodly jsme se udělat sestřičkovské dopoledne, a tak jsme vyrazily na sobotní brunch do jednoho z místních bister. Při placení jsem si všimla, že platím méně než bych měla. „Slečno, zapomněla jste mi naúčtovat kávu.“ Ozvu se. „Jee, děkuju, vážím si toho.“ Usmála se a já kávu doplatila.

Jelikož Brno velmi nepoznám, parkovala jsem v OC Vaňkovka. Jak jsem již zmiňovala, bydlím v Bratislavě. Před odjezdem na Slovensko jsem si šla ještě odskočit, jenže ve Vaňkovce se za wc platí, to já nevěděla. Otevřu peněženku a tam jen Eura. „Tak nic, nemám hotovost, na shledanou.“ Oznámím paní u okýnka. „Počkejte, slečno, běžte.“ Byla jsem puštěna. Při odchodě jsem ještě nezapomněla poděkovat. „Nemáte zač, máte krásný oči, takový usměvavý, tak to máte za ně.“ A já se usmála ještě víc.

Ptáte se, co mají tyhle situace podobné? To, že jsou od srdce. To, že dokazují, že k sobě dokáží být lidé stále milí. To, že si dokážeme pořád předávat dobré skutky. Jen si jich možná občas tolik všichni nevšímáme. A je to škoda. Nesoustřeďme se tak jen na vánoční shon, na to, když do Vás někdo strčí, zvýší hlas nebo se zamračí. Upřímně? Já si popravdě ani tyhle situace za poslední dobu nepamatuju. Možná je to proto, že ji vypouštím a možná je to proto, že se mi nedějí. Ať je to tak nebo jinak, všímám si těch krásných, i když jsou někdy v situaci schované, ale já je objevuju a s radostí a ještě s větší radostí vracím.

PS: Během tohoto týdne, kdy jsem už článek měla napsaný, se mi „těchto malých věcí“ událo opět několik, ať už jimi bylo podržení dveří od jednoho neznámého gentlemana nebo puštění celou frontou z úplně posledního místa na první, jelikož jsem platila kartou. Malé věci / situace tu jsou, jen si jich je potřeba všímat a vážit a stanou se z nich věci velké..

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *