#throwback

„Netrap se minulostí, žij přítomností a neřeš budoucnost.“ Podobných citací, mott a doporučení v dnešní době máme kolem sebe nesčetně mnoho a já osobně jsem jejich zastánce. Lidé mají opravdu tendence trápit se minulostí, řešit budoucnost, přičemž samotná přítomnost nám může protékat mezi prsty. Jak lehce se to řekne, že? Ale hůře provádí…
Na druhou stranu nemusí být na škodu, se jednou za čas za tou svou minulosti ohlédnout, ne za účelem otevírání si svých starých ran, ale za účelem motivace. Jako lidé máme tendence trápit se minulostí, podívali jste se ale někdy do minulosti s odstupem času a zhodnotili, že jste ušli kus cesty dopředu? Často se v minulosti zacyklíme a přitom by bylo mnohem lepší soustředit se na vývoj. I kdyby měl být miniaturní, vždy se nějaký najde.

Nedávno mi kamarádka napsala: „Je to přesně rok, co jsme se rozešli.“ a v jejím hlase byla cítit směs skepse a smutku. „Rozchod vždycky bolí, každý potřebujeme na zotavení se a zahojení ran vlastní dávku času. Ohlédla si se ale, kam si se za ten rok posunula?“ zareagovala jsem. Nestačila se skoro ani nadechnout a já pokračovala, protože sama vím jaký kus cesty ušla, jak na sobě začala pracovat a jak se z ní stala samostatná jednotka nezávislá na tom druhém, a tak jsem jí to všechno s radostí připomněla. Neodpověděla, jen se usmála a sklopila oči a vyjádřila tak svůj souhlas.

V našem životě se dějí jak šťastné okamžiky, tak také ty méně příjemné, které jsou tu z důvodu našeho osobního růstu. Bylo by škoda se jimi jen trápit, zkuste k nim přistoupit s odstupem času a podívat se na ně z jiného úhlu, možná jim nakonec poděkujete.

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.