Vánoční wish – list

Máme tu den D. Den, na který se většina z nás celý rok těší, jelikož se alespoň na malou chvíli lidé zastaví, sejdou se se svými blízkými a vynahradí si čas, který si na sebe například přes rok nenašli a jsou jednoduše spolu. A proč píšu „většina“? Protože víte, že si nekladu servítky a píšu na rovinu, i když někomu to může přijít melancholické. Je to tak. Protože znám pár lidí, kteří naopak Vánoce chtěli trávit sami a tak jednoduše odjeli například na prodloužený víkend do Maroka. Znám také pár lidí, kteří si sice den D užijí plnými doušky, ale tomuto dni předchází x dnů, během kterých se stresují, běhají po obchodech a lámou si hlavu čím obdarovat své známé. Slyšela jsem ale také o pár lidech, kteří svátky rádi nemají, jelikož jsou například sami (nedobrovolně) anebo jednoduše na předchozí svátky nemají veselé vzpomínky. Ať je to tak nebo jinak, věřím, že všichni si vánoční svátky prožijeme, tak, jak si to v hloubi duše přejeme.

Jak jsem již psala, předposlední adventní sobotu jsem trávila s Leni (mou sestrou) v Brně, kde jsme vyrazily na vánoční trhy. Trhy to byly krásné, vzduchem se lynula vůně svařeného vína, opékané klobásy a atmosféru podtrhovaly tóny vánočních koled. Pravé kouzlo Vánoc jsem ale našla u jesliček, kde byl koutek s názvem „dopis Ježíškovi“ a před ním poskakovala fronta dětí, které netrpělivě čekaly na napsání jejich tajného vánočního přání. Neváhaly jsme ani chvíli a svůj vánoční wish jsme vyrazily napsat i my dvě. Jak jsem tak čekala , až Leni dopíše, zaslechla jsem kluka za mnou, jak křičí „já vím, co tam napíšu, já si přeju pračku“ a já se jen uculila. Do dnes si nejsem jista, jestli si pračku víc přál on nebo jeho maminka, ale své přání Ježíškovi odhalil a ještě dopsal Iphone a Xbox. A my se na sebe s Leni jen usmály, jelikož vedle té pračky a herní konzole se hrdě neslo to naše štěstí, zdraví, lásku a spokojenost pro všechny.

V týdnu jsem v rádiu slyšela, jak moderátor jedné nejmenované stanice zahlásil „Taky máte pocit, že čím jste starší, tím si přejete věci, které bychom kolem sebe měli mít, ale vlastně je postrádáme?“ A pak dodal „ .. a nejsou to ty věci hmotné.“ Měla jsem tendenci mu zavolat a říct „nemám ten pocit, cítím, že to tak je, aspoň u lidí v mém okolí a u mě samotné.“

A tak Vám přátelé, kamarádi, milí čtenáři, přeji, ať se Vám plní Vaše tajná přání, ale nejen v den „D“, ale po celý rok. Ať svátky prožijete s těmi, s kterými je prožít chcete. Vánoce nám umožňují se aspoň na chvilku zastavit a popřemýšlet, nad tím, co máme v hlavě, vzpomenout si na ty, které bychom rádi měli u sebe, ale už tu nejsou a nebo s nimi jednoduše být nemůžeme.

Já se tyhle Vánoce rozhodla prožít s čistým srdcem, a tak jsem „odpustila“ těm, kvůli kterým jsem se v průběhu roku rozčílila nebo zesmutněla, odpustila jsem si situace, ke kterým dojít nemuselo, ale došlo a nebyla jsem z nich nadšená, odpustila jsem sama sobě za to, že jsem na sebe ne vždy byla příliš dobrá, ale především jsem poděkovala za to, co v životě mám. Protože i když nám přijde, že v životě pořád nemáme to, co bychom chtít měli, pořád máme být za co vděční. Zkusme tak začít od toho, co máme, já si to pro jistotu napsala a přiznávám, není toho málo. A to, po čem toužím? To přijde jednoduše v tou pravou chvíli..

Krásné svátky a mějte se rádi, od tohoto všechno začíná 🙂

PS: Pro ty, kterým je tenhle rok smutno a mají pocit, že tu jsou sami, vzkazuju, nejste, jelikož i kdybyste u vánočního stolu seděli sami, máte tam toho nejdůležitějšího člověka, který při Vás bude stát vždy. SEBE.

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.