Veď mě dál, cesto má

O tom, že se nám v životě objeví motta, knihy, slova písně nebo básně neo snad věty, které nás mají vést k zamyšlení, když je v životě zrovna potřebujeme, jsem psala již několikrát. Jako by snad někdo věděl, nad čím v tu danou chvíli přemýšlíme.

Budkov

Mně se asi tak před měsícem objevila kniha s názvem „Cesta“ od Brandon Bays. Kniha mi byla sice doporučena, ale přistála mi přímo v mailové poště. Knihu jsem si tak vytiskla a přiznávám, že po třetím otevření ji měla přečtenou.

Pojednává o ženě, která úspěšně zdolala rakovinu a právě svou cestu ke zdolání popisuje ve své knize, která se také tak jmenuje „Cesta“. Je příběhem autorky, která se následně rozhodla svou cestu ostatním poodhalit tak, aby ostatním na té jejich cestě pomohla, přičemž se s námi o příběhy lidí, kterým pomohla, také zdůvěřuje.

Upřímně Vám sdělím, čekala jsem happy end tipu „žili šťastně, až do konce“. Happy end první cesty sice byl, ale pak se objevila cesta opět jiná a zase něco k řešení. Jak to všechno dopadlo, si nechám pro sebe, abych Vám celý děj neprozradila, co mě ale vedlo k zamyšlení je situace, že i když si myslíme, že jsme na všechno ve svém životě už přišli, odhalili nebo probádali, objeví se nám k vyřešení opět něco dalšího.
A tak vlastně celý život se nám skládá z jednotlivých cest, které v závěru dne definují nás samotných, naši osobnost, to, jak jsme danou cestou prošli, jak jsme ji pochopili a jestli jsme na ni vyřešili, vše, co jsme měli.

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.