Velikost domněnky? Neomezená..

Určitě jste už slyšeli vtip o páru ležícím v posteli a mouše na stropě. Že ne? Tak tady ho máte:

Žena ležící vedle svého partnera hloubavě přemýšlí „Leží tady vedle mě a vůbec mě neobejme, dívá se jen do stropu, kdoví, nad čím přemýšlí. Jsme spolu už deset let. Příliš dlouho na to, abych pro něj byla ještě přitažlivá. Přece jen, za těch deset let jsem dost přibrala. Určitě má jinou. Navíc se teď zamračil, to není dobrý znamení!“
Muž ležící vedle své ženy: „Hm, moucha na stropě. Jak to, sakra, dělá, že nespadne?!“

Myslím, že tenhle vtip vypovídá o všem. Kolikrát v životě jste si vytvořili domněnku, o tom, co si ten druhý myslí? A ne jen ve vztahu partnerském, ale ve vztahu rodinném anebo pracovním. Naznačil Vám šéf, že s Vámi potřebuje mluvit a Vy jste se už psychicky připravili na to, že jdete na kobereček? Nebo jste se s někým měli sejit, ten člověk byl bez nálady a Vy jste si v hlavě vytvořili domněnku, že se určitě něco mezi vámi děje? Ano, říká se, že člověk má vnitřní pocit, na který by měl dát. Ale není přeci jen lepší se zeptat, když Vám něco vrtá hlavou?

Před několika týdny mi kamarádka (říkejme jí Zuzka) vyprávěla o tom, jak její přítel (říkejme mu Honza) odjel na služební cestu do Polska se svým kolegou. Na služebku se mu moc nechtělo a nezapomněl poznamenat, že kolega občas řídí jak blázen. No a přesně tahle poslední informace mé kamarádce v hlavě zůstala. Honza vždy, když přijel na místo, Zuzce napsal sms, aby neplašila. Tentokrát se jí však neozval a Zuzka jednoduše začala mít zlý pocit. „Určitě se mu něco stalo!“ Začala si vytvářet domněnky v hlavě. A tak mu zavolala, jenže Honza byl nedostupný. Nepříjemný pocit strachu se v ní každou minutu prohluboval. Po hodině se dostal až do stadia, kdy volala své mamince s informací, že Honza měl autonehodu a umřel. Maminka se jí snažila uklidnit, ať ještě chvíli počká. To ale nepomáhalo. Zuzka tak tuhle informaci volala Honzy šéfovi. Ten nevěřící vlastním uším, Honzovi zkoušel volat samozřejmě také. Po tom, co se nedovolal, si Zuzka vyžádala číslo na generálního ředitele celé společnosti. Zuzka se svými domněnkami a celá uplakaná nechtěla být doma sama, a tak k večeru vyrazila do baru za přáteli. Těm celý příběh samozřejmě povyprávěla taky. „Tak ještě počkej, třeba se všechno vysvětlí.“ Nevysvětlí, já vím, co se stalo.“ Brečela kamarádům nad sklenkou vína. V tom se však její telefon rozsvítil a na displeji se objevila sms: „Zuz, prosím tě, můžeš mi vysvětlit, co se stalo? Měl jsem x zmeškaných hovorů a sms od svého nadřízenýho a generála, ať se ozvu své přítelkyni, že si myslí, že je po mně.“

Nechci vůbec zlehčovat danou situaci, i když jsme se konkrétně tomuhle příběhu s holkama, jak naše kamarádka dokázala zpachtovat celou firmu svého přítele, zasmály. Ráda bych jen poukázala na to, jak velká síla domněnky může být. A jakmile si vytvoříme jednu, objeví se nám druhá a najednou to podle nás krásně do sebe zapadá. Ne vždy to ale takhle je.
A tak v případě, že je to možné a něco Vám není jasné, prostě se napřímo dané osoby zeptejte nebo jen vyčkejte, a nespřádejte si v hlavě síť domněnek, která v konečném důsledku vůbec nemusí být pravdivá. Vždyť co se může stát, nejhorší možnou variantu je, že se Vám Vaše domněnka potvrdí. A v případě, že ne, naopak se možná vše vysvětlí a vy můžete dál klidně spát. Komunikace občas není jednoduchá, ale jakmile se do ní vložíte, přinese Vám ovoce.

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *