We are the Champions!

Ve středu 1.11. se pražskou O2 arénou rozeznělo Queens. A tak si říkám, kdy jindy by byla větší příležitost napsat o tom, že MY VŠICHNI JSME ŠAMPIONI! Do jednoho.

Nevěříte? Možná ne a víte proč? Protože v dnešní době se většinou lidé mezi sebou mají potřebu porovnávat, soutěžit a hledat spíš v čem jsou horší než ti druzí, než soustředit se na to, v čem vynikají. Přitom, každý z nás má něco. Jeden umí skvěle běhat, druhý chytá ukázkově v bráně, další dokáže s lidmi otevřené komunikovat a vcítit se do nich a jinému z nás jdou zas čísla. Dnešní doba nás ale vede k jinému, porovnávat se. Ta má menší stehna, tamten je zas v kolektivu oblíbenější a tak dále. Zaměřili jste se ale někdy na to, že i vy máte nějakou přednost? Nejspíš ne. Je to přesně tou dobou – časopisy nám ukazují modelky, které se v proporcích 90-60-90 ukazují na předních stránkách a dívky od raného věku se uzavírají sami do sebe s tím, že se v zrcadle neobjevují ve stejném světle. Pánové zas mají pocit, že jiné břicho než s pekáčem buchet neexistuje. A tak si většina z nás jednoduše nevěří nebo se soustředí na věc, kterou si myslí, že jim v porovnání s druhými prostě chybí. Snažíme se druhé dohnat, než abychom se soustředili na naše přednosti.

Já se jako každá malá holka v pubertě porovnávala s ostatními děvčaty. A narovinu. Vůbec, ale vůbec jsem si nevěřila. A zkušenost s tím, kdy mi vlasy ostříhali na kluka, mi opravdu nepřispěla. Dodnes si pamatuju situaci, kdy jsem se na táboře s vlasy na kluka zadívala do mého kamaráda. Večer, kdy měla být diskotéka s dámskou volenkou, jsem si plánovala vzít svoje krásné šaty a požádat ho o tanec. A víte, jak to dopadlo? Přišla za mnou slečna, která si ze mě celý tábor utahovala, jestli jí šaty nepůjčím. No a já jí je samozřejmě půjčila. Myslela jsem si, že ona v nich bude vypadat mnohem lépe. A ten večer patřil jí a mému idolovi. Samozřejmě, v dětství jsou pro nás tyhle situace horší. Děti nemají zkušenosti a nevěří si, v případě, že kolem sebe nemají bandu, kterou si utvořily, a ta je podporovala a tím si navyšovaly sebevědomí. Ale v dnešní době mi to občas přijde podobné.

Jednou jsem na běžícím pásu ve fitku vypozorovala situaci, kdy jsme se všichni v naproti visícím zrcadlu kontrolovali, kdo běží rychleji. Neříkám, nechallengovat se, to se přiznám, dělám do teď. Protože se ráda posouvám. Ale rozhodně tím sebou neshazujme a v případě, že někomu jde něco lépe než nám, inspirujme se jím, ale nezapomínejme, že i my v něčem vynikáme. Vezměte si, kolikrát jste se během života museli s něčím poprat a zvládli jste to. A když si zrovna nedokážeme rozpomenout v čem, tak se nad tím zamysleme. Proto, když se nám něco během dne podaří, pochvalme se za to. Ať už je to co chce.

PS: Kdybych se měla šanci vrátit na již zmiňovaný dětský tábor, šaty bych si vzala já a svého idola o tanec požádala. A víte proč? Protože tancování mi jde a moc dobře 🙂

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.