Záchranářka

Každý z nás je nějaký, každý z nás má speciální povahu. Někdo by se všem rád rozdal, jiný by se naopak rozdal jen sobě, někdo je citlivý, jiný se zas nedokáže do ostatních ani vcítit a je jak z ocele. Ano, tyhle popisy jdou z extrému do extrému, někdy je však nepříliš snadné ten správný balanc najít.

Vy, co mě znáte, víte, jaká jsem. Pro ty, co mě neznají, možná tuší, díky blogu. Mé okolí o mně často tvrdí, že jsem sluníčko, šířím pozitivní energii a na každého se usmívám, souhlasím, ale taky jsem jen člověk.

Nemění to však nic na tom, že jsem tu svoji energii ráda předávala a stále ráda předávám. Během svého života jsem ale přišla na to, že když tu svou energii pouze vydáváte, dostanete se do bodu, kdy Vám jednoduše dojde. Ano, ani Vy, ani já nejsme stroje, máme svoje limity a někde tu svou energii prostě dobíjet potřebujeme. Existuje několik způsobů, věnujete se tomu, co Vás naplňuje, trávíte svůj volný čas činnostmi, které Vás baví, cestujete, sportujete, čtete, meditujete, prostě si najdete činnost na míru. V neposlední řadě, ale záleží především na Vašem okolí, ve kterém trávíte svůj čas, resp. s lidmi, se kterými ho trávíte. Možná jste slyšeli, že jste průměrem pěti lidí nacházejících se nejčastěji ve Vašem okolí. Zamysleli jste se nad tím někdy? Možná, to, že jste bez energie zapříčinilo právě to.

Upřímně? Mám s tím zkušenosti. Já, definovaná jako sluníčko a člověk sršící pozitivní energií přitahuju nejen lidi stejného postoje, ale také ty, který ten postoj mají spíše negativní. Snad dovolíte, ale definovala jsem je jako vysávače. Zpočátku jsem se na to nesoustředila a tu svou energii ze sebe vydávala automaticky, přišlo mi, že mi ji dávají také. Opak byl ale pravdou, dávala jsem ji jen já a jakmile mi došla a potřebovala jsem ji načerpat já, ti lidé zmizeli. Už víte proč vysávači?

Z mého blogu snad energii cítíte, snažím se Vás motivovat, ukázat Vám jiný pohled na věc a možná někdy i pootevřít oči. Proč to dělám? Protože vím, že to pomáhá. Na druhou stranu si možná ani neuvědomujete, ale pomáháte i Vy mně. Nejednou se mi stalo, že mi přistál ve zprávě krásný koment, že jsem pomohla, že Vás můj blog baví a mně to moje srdce zaplesalo a energie ve mně stoupla.

Co ale nastane, když tu svou energii dáváte lidem, kteří si ji neváží? Vysají Vás. Tak, jako dřív vysáli i mně. Protože se mi tyhle situace opakovaly, snažila jsem jsem se jim přijít na kloub a našla tuhle rovnici. Probíhalo to podobně. Vždy jsem se seznámila, předávala energii, snažila se zachraňovat, přitom byla vysávána. Narazila jsem na bod, ve kterém mi ta má energie došla, a když jsem ji od druhého člověka potřebovala já, zmizel a já byla jako „dobíječ“ propuštěna. A tak jsem si řekla, že to změním. Obklopila jsem se blízkými, u kterých vím, že se na ně mohu spolehnout, u kterých vím, že si tu energii dokážeme předávat navzájem. A jakmile cítím, že ji dávám jen já? Nechci, nemám zájem. Samozřejmě, každý z nás má slabé chvilky, chvíle, kdy potřebuje podpořit, jen je důležité podpora na obou stranách. Nemyslíte?

PS: A moje myšlenka na závěr? Člověk se snaží občas všechny zachraňovat, ten, kdo ale možná v konečném důsledku potřebuje zachránit, je kolikrát on sám.

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.