Zastavit a užít si to

V týdnu jsem večer zašla na mou oblíbenou hot jogu. Pro ty, co ji neznají – lekce trvá 90 minut a cvičíte jogu ve 40 stupních. Nicméně lektorka hodinu začínala slovy “Tak máme tu každý svých 90 minut. To, co Vás trápí, co řešíte, minulost, nechte to za dveřmi. To, co naopak má přijít, přijde, ale vy tu teď máte SVÝCH 90 minut, tak si je užijte.”
Po 85 minutách jsme měli odcvičeno a posledních 5 minut jsme měli trávit šavásanou (neboli pozice mrtvoly). Pro vysvětlení – při této pozici ležíte na zádech, máte zavřené oči a relaxujete. I když se to zdá jako pozice jednoduchá, nenáročná, tato pozice je velice důležitá, jelikož při ní nabíráte energii. Nicméně zpět k mnou absolvované hodině. Lektorka nám poděkovala za účast a oznámila, že dnešní hodinu ukončovat nebude a ať v šavásáne ležíme, jak dlouho nám je libo. tj. celou písničku. Po jejím odchodu a cca dalších 30 sekundách navíc jsem slyšela šramot prvních odcházejících. Postupně se však šramot začal utišovat, až do doby, kdy skončila písnička. Po namaste otevřu oči a přátelé, v celé té místnosti jsem zůstala já sama. A tak jsem se zamyslela. Cvičíme, investujeme do toho námi vydělané peníze, a přesto si „svých 90 minut” vychutnat celou dobu nedokážeme, protože opět někam spěcháme.

Vy, co čtete mé příspěvky pravidelně, víte, že jsem několikrát narazila na téma, deadline, terminů, uzávěrek a schopnosti prožívat přítomnost plnými doušky. Jenže dnešní život je nastavený tak, že nás stále tlačí čas, spěcháme. Létáme z meetingu na meeting, z práce domů, případně vyzvednout děti ze školy, a tak to chodí dokola. Našich 90 minut tak vůbec do fungování tohoto světa nezapadá. Přitom jsou pro nás podle mého tak důležité. No, řekněte, kdy jste si naposledy udělali čas na sebe a kdy jste si to opravdu vychutnali naplno. Bez zkracování a bez myšlenek, co hned následně musíte udělat. Prostě jste si užili svůj čas. Samozřejmě, najde se pár lidí, kteří si řeknou, jasně, nemá rodinu, bydlí sama, té se to říká. Já si však myslím, že každý máme něco. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody, jak se říká. Navíc mám kolem sebe pár lidí, které uvedené zvládají i s rodinou. A řeknu Vám, jsou šťastni, protože se věnují i pro ně tomu nejdůležitějšímu člověku – SAMI SOBĚ. Zastávám tak názor, že ať už mladý, starý, babička, dědeček, rodič nebo člověk bez závazků, každý z nás by si měl alespoň jednou za den vychutnat svých X minut. Stanovení pomyslného „limitu” záleží na Vás, jen doporučuji si je vychutnat, dodá Vám to nesmírnou energii. Nebojte, ono Vás to ostatní počká, tedy až na těch již Vašich zmíněných XX minut. Tak si je užijte.

Likujte a sdílejte:

Peti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.